úterý 7. července 2015

Narodil se Honzík

Jmenuji se Jitka, je mi 36 let a právě se mi narodilo miminko – kluk Honzík. Těhotná jsem byla podruhé, Honzík už má doma velkou ségru Anetku, které je 6 a půjde po prázdninách do školy. Tatínkem obou dětí je můj partner Jirka. Jako táta je skvělý, bohužel nám občas odjede kvůli práci na druhý konec světa. Ale když je doma, hodně toho zastane namísto mě a můžu se na něj spolehnout. Bydlíme v domku v menším středočeském městě. Před mateřskou jsem pracovala v marketingovém oddělení mezinárodní společnosti. Při první rodičovské jsem stíhala se práci věnovat na částečný úvazek, tak uvidíme, jestli na to budu mít energii i tentokrát  s dvěma dětmi.

Obavy se nenaplnily

Druhé miminko jsme si přáli, ale těhotenství i porodu jsem se kvůli předchozí zkušenosti trochu bála. Anetka se totiž narodila v 32. týdnu císařským řezem kvůli nízko položené placentě u děložního hrdla. Do té doby jsme o tomto problému neměli tušení. Byl to šok, při porodu jsem ztratila hodně krve a Anetka musela jít do inkubátoru, aby dohnala to, o co uspěchaným příchodem na svět přišla. Strávila v něm pěkných pár týdnů a já jsem po propuštění po porodu za ní dojížděla, abych s ní mohla být co nejvíc a také abych jí mohla dávat mateřské mléko. Naštěstí jsme všechny komplikace překonali a dnes by to na ní nikdo nepoznal.
Bohužel stejný problém s placentou se objevil i v těhotenství s Honzíkem. Na rozdíl od minula jsme to ale věděli už od 16. týdne. Bála jsem se opět předčasného porodu, ale nakonec se placenta srovnala, takže jsme dokonce chvíli zvažovali spontánní porod. Aby toho nebylo málo, zjistili mi také těhotenskou cukrovku. To je v těhotenství celkem běžná záležitost, která v mém případě nezpůsobila naštěstí žádné další potíže. Akorát jsem pod dohledem diabetologa musela nasadit dietní na sacharidy vyváženou stravu  a úplně vyřadila cukry. Pár dní v týdnu jsem si také po jídle měřila pro kontrolu glykémii. Honzík dostával v břichu posledních 11 týdnů samou zdravou výživu a já jsem se cítila velice dobře…
Nakonec jsem se pro klid duše i na doporučení lékařů rozhodla opět pro „císaře“. Plánovaného termínu jsme se sice nedočkali, ale i tak si myslím, že byl Honzík moc šikovný a dopekl se skoro až do konce. Už o týden dříve si zřejmě řekl dost – začaly mi kontrakce a jeli jsme do porodnice. Pak už to šlo ráz na ráz – v brzkých ranních hodinách, přesně ve 2.50 přišel na svět.



Porod jsem absolvovala v plné narkóze, takže první okamžiky s naším Honzíkem prožil Jirka. Když jsem se probrala, tak se malý hned přisál a já si ho mohla začít užívat. Nepříjemnou okolností jsou po císařském řezu samozřejmě silné bolesti v operační ráně, které omezují při pohybu, zejména při vstávání – to už jsem znala. Co mi ale přišlo jako novinka, byly bolesti při zavinování dělohy, které jsem po druhém porodu vnímala mnohem intenzivněji.
Poporodní péči jsem si v rámci možností užívala, měla jsem zaplacený nadstandard, tak jsme měli alespoň soukromí. Už druhý den po „císaři“ jsem chodila, ale i tak jsem ocenila elektricky polohovací postel, která mi umožnila nastavit optimální polohu pro odpočinek o třeba při kojení nebo přebalování.

Dvě pomocnice - ségra a postýlka

Naše „velká“ Áňa se už na bráchu těšila. Ze začátku bylo pro ni zklamání, že budeme mít kluka, ale teď je nadšená a pořád by Honzíka oňuchávala. Je to také velká pomocnice, přece jenom už je znát, že už je relativně velká a spoustu věcí chápe a užívá si je. Před porodem jsme ji konečně přestěhovali do vlastního pokojíčku, což proběhlo v klidu a pohodě. Teď pochopitelně trochu žárlí a chce být co nejvíce s námi. A také by chtěla dělat stejné věci jako on, třeba nosit plíny…



Postýlka MiMi pro nás byla jasná volba. S Áňou se nám maximálně osvědčila. Náš malý nedonošenec Áňa trávil v postýlce většinu času a už tehdy jsme proto měli v našem patrovém domě rovnou dvě – jednu nahoře v ložnici a jednu dole pro pobyt v kuchyni a obýváku. Také tentokrát jsme zvolili osvědčený model. I pro Honzíka máme dvě postýlky a jsme opět moc spokojeni. Je to velká pomoc – můžeme s ní popojet, kam potřebujeme, kdekoliv je ale Honzík v bezpečí. Výškové nastavení umožňuje i Áně, aby si Honzíka užívala, a nemusím mít děti pod neustálým dohledem. Vím, že se na postýlku můžu naprosto spolehnout. Honzík je naštěstí (stejně jako Áňa, když byla malinká) hodné a spinkající miminko, takže když zabere, tak o něm na ty dvě až tři hodiny prakticky nevím. Jsem za to moc ráda a nejen proto, že mě potkala docela velká nepříjemnost v oblasti porodní jizvy. Ale o tom zase příště!